Výstup na Rysy 2021

21.07.2021

Zakopané, Rysy, Popradské pleso

Když jsme s kamarády plánovali výstup na nejvyšší vrchol Polska, Rysy 2499 m n.m. vybírali jsme ze tří možných natipovaných výstupů. Dle očekávání padla volba na nejdelší a nejtěžší variantu která měla mít zhruba 33 km s převýšením kolem 2,5 km.Začátek výletu měl být na okraji Polského města Zakopané a závěr pod Popradským plesem. Věděli jsme, podle zkušeností z Alp, že taková vzdálenost v horském terénu znamená kolem patnácti hodin pochodu, když připočítáte i nějakou rezervu. Tak jsme si pro jistotu přibalili čelovky.

Tak abychom vše rozumně stíhali, řekli jsme si, že nejdéle v sedm vyrazíme. To se nám však moc nepovedlo, od řeky Czarny Dunajec kde jsme "nadivoko" přespávali se nám vůbec nechtělo, bylo to parádní a klidné místo se senzačním ledovým koupáním. Nakonec jsme pochod, kousek od skokanských můstků v Zakopaném,započali krátce před osmou hodinou.


Naše pěšina byla značená žlutě a hned po zaplacení vstupu do národního parku nás vedla podél potoka Jaworzynka k prvnímu stoupání mezi vrcholy Mała a Wielka Kopa Królowa. Ani jsme si nevšimli a už byli na nadmořské výšce 1500 m. Dosud byla cesta dobrá, parádní kamenné chodníky, odsýpalo to rychle a vypadalo, že do cíle dojdeme v pohodě, za světla bez většího úsilí.

Dále jsme pokračovali po modré značce, prošli kolem horské chaty Murowaniec a stále celkem pěkným tempem došli až k prvnímu horskému plesu Czarny Staw Gąsienicowy. Na ta Plesa jsem se hrozně těšil, takhle čistou vodu vidíte jen jako balenou pro kojence :) Ta průzračnost a barva modrých hlubin byla neuvěřitelná. Kdyby to bylo možné, hned tam skočím! Bohužel je ve všech koupání striktně zakázáno a navíc je všude spousta zvědavých očí. Alespoň v těch nejvíc exponovaných oblastech. Těch však naštěstí nebylo moc.

Cestu jsem plánoval tak, aby byla pěkná ale těžká, tedy většinou turistů nevyužívaná. Alespoň nikdo z těch, které jsme míjeli, tuto variantu na výstup nevolil a my měli většinou cesty téměř jen pro sebe.

Obešli jsme část Plesa a po žluté značce pokračovali k dalšímu, menšímu Zmarzly Staw Gąsienicowy. Kousek nad ním byl menší vodopád, hurá bez turistů, tedy jsem toho hned využili a s Ondrou pod něj skočili. Ouu, takhle ledové jsem to nečekal, naposledy jsem se tak cítil v hluboké zimě! Osvěžení to bylo luxusní a za pár minut jsme věděli, proč tak mrazivé. O několik stovek metrů výše protékal totiž potok velkým ledovým polem.To bylo první tatranské setkání se sněhem. V červenci pro nás věc ne moc často vídaná! Samozřejmě proběhlo první koulování :)

V dobrém rozmaru jsme se vydali dál, vzhůru mezi Mały Kozi Wierch a Kozi Wierch, kde už jsme překročili hranici 2000 m n.m. Tam si Pepa posteskl, že by rád na Kozi Wierch vylezl, že se na něj těšil. Ale taky jsme tu narazili na první jištěné stezky řetězem. Rázem se svižného pochodu stalo plazení po skalách, kdy sto metrů vydalo tak na 15 minut. V tu chvíli si Pepa bonusový vrchol rozmyslel :D Poprvé Vysoké Tatry ukázaly pořádně zoubky a já si uvědomoval, že kdyby to takhle pokračovalo, dojdeme na vrchol až nad ránem. Naštěstí jsme "jen" překonali sedlo mezi zmiňovanými vrchy a opět sestupovali do kotliny k dalšímu plesu Wielki Staw Polski. A velké skutečně bylo, pořádné jezero! A těch ryb! I tady však bylo ještě dost turistů, ke koupačce nedošlo. Spíš jsem stále propočítával, že máme dost času a nikam nespěchal, kochal se. Tady jsme si i sedli a dali si větší svačinu, batohům bylo třeba pomoci a něco z jejich útrob přesunout do našich.

Další postup byl jasný, vylézt na další hřeben zas do téměř 2000 m n.m. po modré turistické a kolem vrcholu Świstowa Kopa opět sejít dolu k Mořskému oku (Morskie Oko). Po cestě jsme se neustále otáčeli za výhledy zpět k plesům, neskutečná paráda, scenérie jako z dokumentárních filmů! Já jsem chytil trochu slinu a snažil se výstup dát co nejrychleji, v této části však bylo turistů vícero a to mi dost brzdilo, rychle jsem si tedy osvěžil polská slůvka "s dovolením", "děkuji", "prosím" a šplhal k vrcholu. Kluky jsem nechal kousek za sebou, ani ne však tři minuty. Následný sestup byl nekonečný, houfy turistů, v tuto chvíli to byla poprvé tlačenice. A to jaká promenáda byla dole po silničce k plesu Morskie Oko, o tom ani nemluvím. Tam to bylo jak ve Špindlu. Fronta u každého stánku i na záchody, přesně to co nemáme rádi a tak proběhlo jen jedno rychlé pivo a mizeli jsme za posledním, zato nejvíc exponovaným výstupem.

Celkem rychle jsme vystoupali 2 km a 200 výškových metrů kolem dalších senzačních vodopádů k poslednímu plesu při cestě k vrcholu. Stačilo ho jen obejít. Czarny Staw pod Rysami opět ukazoval temnou modř své hloubky a já hodně litoval, že se tam nelze namočit. Takovou modrou jsem jakživ neviděl. Cesta se stočila k hřebenu a my jsme byli jen dva kilometry od vrcholu. Už u Morskieho oka se nám turisté divili, že chceme ještě vylézt na vrchol, z jejich pohledu byla už doba pokročilá. Nám však půl čtvrté připadalo jako ok. Však je to už přeci kousek. Jak je člověk naivní a jak ho hory dokážou překvapit, to jsme zjistili záhy. Na dvou posledních kilometrech jsme totiž měli nastoupat víc než 900 metrů výškových, s tím se počítalo ale jak to bude vypadat v reálu jsme si nedokázali představit.

A pak to přišlo :D Za několik okamžiků jsme byli na čtyřech, velmi pomalu se posunovali nahoru, jištění řetězy spíš překáželo, nebýt ho však, vzdali bychom to. Tam byl opravdu každý metr vydřený. Kousek za půlkou lezení byl vedlejší vrchol kde odpočívala partička turistů a tvrdila, že k vrcholu je to ještě dvě a půl hodiny! Vždyť je to podle hodinek jen 800 metrů! Nevěřili jsme ani mladíkovi kterého jsme potkali asi 600 metrů od vrcholu a který odhadl cestu ještě na hodinu a půl. Všichni tři jsme ale postupovali celkem rychle, mě to vycházelo, že budeme nahoře do 40 minut. A taky to téměř přesně vyšlo, polští turisté nás podceňovali :)

Vrcholek to byl neskutečný, takhle si představuji velehory, na dotek oblakům, senzační výhledy a solidní závrať při pohledu zpět na cestu kterou jsme vystoupali.Z polské strany je to vážně stěna, vydrápat se tam je náročné, naproti tomu ze slovenské strany jde o cestu sice těžkou ale bez jištění, bez řetězů, bez lezení po čtyřech :) Pár velkých hor jsem už navštívil, výstup na Rysy byl však z mého pohledu nejtěžší, ani ne tak fyzicky jako technicky a časově. Každopádně pocity při stanutí na vrcholovém "patníku" si budu vybavovat ještě dlouho, věřím, že jsme to měli všichni tři stejně. Díky časovému naplánování jsme měli tento jindy hodně exponovaný a turistů plný vrchol jen pro sebe, úžasné!

Dlouho jsme se nechtěli vydat na sestup do Štrbského plesa, líbilo se nám být na vrcholku, a až Ondra to rozsekl, vydal se jako první na cestu. Tak jsme se s Pepou, ač neradi, vydali za ním. Klesání k chatě pod Rysmi bylo o poznání snadnější než výstup, říkal jsem si, že ze slovenské strany je zdolání vrcholu téměř "zadarmo". Chatu jsme nemohli minout, občerstvili jsme se,ne úplně dobrým pivem, Smädný mnich a po chvilce odpočinku pokračovali dále. Červená turistická značka nás vedla přes sněhové traverzy k Žabímu plesu. Pepa byl nadšený z toho, že díky klidu, který již navečer v horách panoval potkával každou chvíli kamzíky, bylo to totiž jeho velké přání potkat divou zvěř :) Sestup byl celkem rychlý a bylo to dobře, slunce se již schovalo a stmívalo se rychle. Zůstat někde ve tmě (i když jsme měli čelovky) nikdo z nás nechtěl. Krom kamzíků bychom totiž mohli narazit i na jiná, ne tak klidná zvířata. Medvědů je v Tatrách víc než dost :)

Červená turistická značka nás přivedla na modrou, ta pak k Popradskému plesu, kde už čekal tatínek a s ním jsme se vydali na posední kilometry k plesu Štrbskému. Tam naše pouť končila, po 13 hodinách, 35 km a 2600 m+. Časový plán vyšel víc než dobře, získávám praxi v plánování pochodů v horách a určitě ji zas brzy využiji. Užil jsem si skvělý den s kamarády, každého takového si moc vážím. Další z nejvyšších vrcholů u našich sousedů máme tak vyřízený, na řadě je Rakousko a Grossglockner.


Plán trasy výstupu na mapách  https://mapy.cz/s/legecezese

Plán trasy sestupu na mapách  https://mapy.cz/s/pacosahacu

Aktivita na Stravě  https://www.strava.com/activities/5591847410


© 2020 Karel Valenta. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky